O blechách a tak

Karel Plíhal

1:Jsem starý pDmenzion pro osamělé blAmechy,
ne každá blGmecha má to štěstí, že má chAotě,
celé dny pGmoslouchám ty jejich marné vzdAechy,
všechny se Gmupíjejí nG#diměkde o samAotě.
2:Tak blecha Jindřiška přišla o svého druha,
v předvečer svatební to pro ni rána byla,
zapíjel svobodu a chlastal jako duha
a krevní destička mu v krku zaskočila.
R:TCyhle trFagédie blCeší vás jDmistě nepotAměší,
buďmBe k nim trochu vlCídnějšFí,C 
vždyť i lFidé krev si pCijí a, kDmoneckonců, žAmijí
a svBět je stále krCásnějšAí.
3:A bleše Tamaře zas blešák s jinou zahnul,
jednou je přistihla, no prostě - žádná psina,
pod tíhou svědomí on na život si šáhnul,
skočil mi do dlaně, když fackoval jsem syna.
4:A blecha Renata je osamělá matka,
starej si odskočil na kolemjdoucí jehně,
to jehně zavedli na nedaleká jatka,
co nocí proplakala na mém levém stehně.
R:+ a svět je stBále krCásnějšFí B..CF 
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:37:12.797+00:00
Výsledky hledání: